maximální příjem kyslíku jako parametrické měřítko kardiorespirační kapacity
Úvod: maximální příjem kyslíku (.VO2max) byl definován Hillem a Luptonem v roce 1923 jako příjem kyslíku dosažený během maximální intenzity cvičení, kterou nebylo možné zvýšit navzdory dalšímu zvýšení zátěže při cvičení, čímž se definují limity kardiorespiračního systému. Tento koncept byl nedávno zpochybněn kvůli nedostatku publikovaných údajů vykazujících jednoznačnou náhorní plošinu …