V tomto článku, Mark Langan z Newcastle University se znovu zapojí s konceptem ‚neo-kolonialismu‘, smysl probíhajícího cyklu chudoby v Africe a selhání vývoje.
neokolonialismus nesprávně ztratil měnu jako koncept pro zkoumání afrického „vývoje“., Je to reflexní univerzitního prostředí, v němž politer debata o globálních hodnotových řetězců nebo špatné vlády Velkého Muže snadněji zabezpečuje vnější toků příjmů.
existuje skutečná naléhavost znovu zapojit koncept neokolonialismu, aby lépe porozuměl – a kriticky-chování vlád dárců a zahraničních korporací v Africe. Přitom můžeme lépe pochopit současná dilemata s „vývojem“ na kontinentu. To je to, co moje nedávno publikovaná kniha s Palgrave-neokolonialismem a chudobou „rozvoje“ v Africe doufá, že dosáhne.,
Jak je definován Kwame Nkrumah – první prezident nezávislé Ghany – koncept neo-kolonialismu nás varuje potenciální regresivní dopad neregulované formy podpory, obchodu a přímých zahraničních investic ve vztahu ke snižování chudoby a blahobytu v Afrických zemích.
koncept podtrhuje, jak mohou být africké státní suverenity redukovány na pouhou „nezávislost vlajky“ vměšováním vnější politiky a ekonomickou kontrolou. To nepopírá, že Africké elity se mohou zapojit do provinění – zda korupce, protekce nebo porušování lidských práv., Naopak, to nás žádá, abychom uvěřili – a souvislostí – instance mal-řízení z hlediska toho, jak vnější dárcové a společnosti často umožňují (a podporovat) jako opatření k zachování lukrativních ekonomických opatření.
zejména zde byl v roce 1965 publikován klíčový text Nkrumah – neokolonialismus: poslední fáze imperialismu. To vyvolalo okamžitou politickou reakci USA na vrcholu studené války. Necelý rok po jeho propuštění byl prezident Nkrumah svržen vojenským převratem ve Washingtonu.,
moje kniha, publikovaná v roce 2017, je napsána 60 let poté, co Nkrumah vedl Ghanu k právní formě nezávislosti na Britském impériu v roce 1957. Bez ohledu na šest desetiletí „vývoje“ zůstávají velké části ghanské společnosti zbídačené a varování Nkrumah o vnějších narušeních africké suverenity se jeví jako relevantní jako vždy. Je to tragédie-ta, kterou externí dárci a korporace stále zhoršují.
například moje kniha podrobně popisuje manželství firemního zájmu a dárcovské pomoci v případě nové Aliance pro bezpečnost a výživu potravin (NAFSN)., Zdánlivě cílem, aby hlad v přijímajících zemích, jako je Ghana, Malawi, NAFSN bylo vidět usnadnit zabírání půdy uprostřed vytvoření zemědělské koridorů. A to, soběstačných zemědělců se zdají být vyvlastněn ve prospěch zemědělství potřebuje firemní NAFSN partnery (včetně vývozních plodin odvětvích, jako je palmový olej). Nová aliance je podporována dárci včetně UK DFID a USAID – jejichž pomoc maže africkým vládám „souhlas s uvolňováním půdy“., Podpora dárců směrem k zemědělským zájmům NAFSN je veřejně legitimizována, pokud jde o cíle udržitelného rozvoje OSN (SDGs).
to je jen jeden příklad toho, jak regresivní dárcovské a firemní intervence nadále potlačují skutečné příležitosti pro chudý růst v afrických zemích., Moje kniha zkoumá jako vnější vliv celé řady kapitol, které na oplátku posoudit:
- Zahraniční firemní chování, se zvláštním zaměřením na zemědělství a energetický sektor
- Západní dárcovské podpory, včetně velké BRITÁNIE DFID iniciativy a podpory z rozpočtu EU (vedle tzv. „politický dialog“ s příjemci podpory)
- „Nové“ dárci s důrazem na Čínské a turecké ekonomické ambice v Subsaharské Africe
- EU-Afrika obchod a rozvoj vazeb ve vztahu k zdarma otevření trhu v rámci Dohod o Hospodářském Partnerství (Epa).,li>sekuritizace vývoje, se zaměřením na francouzský politický vliv a vojenskou intervencí v oblasti Sahelu, a EU se snaží omezit neregulérní migrace
- OSN pro cíle udržitelného rozvoje a dárcovské politiky okolní rozvoj soukromého sektoru a infrastruktury v Afrických ekonomik
- Cesty k posílení Africké agentura konfrontovat neo-kolonialismus, s důrazem na pan-Africké řešení prosazované Nkrumah a jeho Casablanca Skupiny států
Moje kniha – jako Nkrumah je – bude pravděpodobně vznést námitky z dárcovské společenství a z těch akademiků, kteří tvoří jejich klientelu., Je však nutné konfrontovat realitu neokolonialismu, která nadále existuje v afrických kontextech. Odmítnout konfrontovat tyto skutečnosti-z pozice akademické výsady-je vykolejení povinnosti a zrada blahobytu chudších národů na kontinentu. Pouze zotavuje Nkrumah a koncept neo-kolonialismu mohou současných spisovatelů doufám, že smysluplně konfrontovat dilemata (pod)vývoj, který nadále ovlivňuje miliony chudší Afričanů.
Dr. Mark Langan je docentem v mezinárodní politice na Newcastle University., Jeho poslední kniha, neokolonialismu a Chudoby „Rozvoje“ v Africe zveřejněné Palgrave, je také k dispozici jako eBook (s možností koupě jednotlivých kapitol). Jeho dřívější kniha The Moral Economy of EU Association with Africa byla nedávno vydána jako brožovaná edice s Routledge.
názory v tomto příspěvku jsou názory autora a v žádném případě odrážejí ty z Afriky na LSE blogu nebo London School of Economics a Politické Vědy.